Lukomír - vesnice na konci světa a moje dobrodružství s pichlavým keřem

Lukomír. Nejvýše položená vesnice v Bosně a Herzegovině ve výšce 1495 metrů nad mořem. Další cíl na mém seznamu při cestování po Bosně s velkým endurem. 

Normálně se tam dostanete po pěkné šotolinové cestě s krásnými výhledy na Bjelašnici. My ale jeli z Glamoče přes obec Džepi, protože nás tak vedla navigace ze severu. A to už taková pohoda nebyla. 

Když se enduro dostane do problémů 

Začátek z Džepi byl ještě v pohodě - asfaltové serpentiny k hotelu Jan Helica a pak šotolina do kopce. Jenže ta šotolina se začala měnit v menší kameny, pak větší, a najednou jsme zjistili, že s takhle naloženým endurem máme problém.  

A pak to přišlo - vyjeté hluboké koleje, velké balvany a hop! Najednou jsem byl hlavou v nějakém pichlavém keři. Milan stál v kopci o kus níže a nemohl mi pomoct, protože tam nešla motorka ani postavit. Chvíli se smál do helmy, jak tam zápasím s tím keřem, ale přešel ho smích, když jsem vyskočil z keře a vytáhl svoje Multifunkční kleště Leatherman CHARGE® PLUS. 

Otevřel jsem pilku a začal svého Haryka vyřezávat z toho pichlavého keře. Tyhle kleště vozím prakticky na všech cestách - je to všestranný pomocník s asi 19 funkčními nástroji. Nejpoužívanější mám pilku, šroubováky, kleště, nůžky na nehty. Model Plus má navíc vyměnitelné břity a odnímatelnou kapsovou sponu, takže ho nosím v přední kapse pro rychlou dostupnost. Leatherman má kvalitu a 25letou záruku - ne nadarmo ho používá armáda a policie. 

Milan za chvíli dorazil pěšky, pomohl mi postavit motorku a rozhodli jsme, že touto cestou dál nepojedeme. 

Taktická porada u kávy 

Sjeli jsme níže na kávu do hotelu, doplnili vodu a dali si taktickou poradu. Domluvili jsme se, že jedeme do Sarajeva po silnici!  Šotolin už bylo za poslední dny dost a byli jsme unavení.  

Ale Lukomír byl cíl a vede tam jen šotolina. Co s tím? 

Když se nálada změní 

Po pohodové cestě asfaltem do Sarajeva se nálada zlepšila. Po občerstvení na pumpě nanukem a doplnění cukru do těla se nám asi uvolnil hormon dobré nálady. Tak jsme jeli směr centrum Bjelašnica, kde v roce 1984 byly olympijské sjezdovky. 
A pak jsme nějak nenápadně nabrali směr Lukomír a po průjezdu pěknou 20km šotolinou jsme dorazili do cíle! Na začátku šotoliny do Lukomíru je odbočka na vrchol Bjelašnice, kam jsem se z časových důvodů nedostal. Tam byly za války srbské jednotky a ostřelovaly okolí. Vrchol je jeden z mých cílů na příštím podzimním adventure výletu. 

Pravá bosenská káva a výhledy k nezaplacení 

Po příjezdu do vesnice jsme si dali pravou bosenskou kávu v místním občerstvení a pak se šli projít. Vyrazili jsme na kopec nad vesnici s krásnými výhledy na okolní kopce a kaňon řeky Rakitnice. Tento kaňon je dlouhý 25 km, jeden z nejhlubších v Evropě - dosahuje hloubky až 1000 m! 

Udělal jsem pár fotek a také reklamní záběry na obranný sprej proti medvědům od Sabre Frontiersman. Tento sprej účinně odradí zvíře od případného útoku, aniž by mu způsobil trvalé újmy. Je ideální volbou pro všechny, kteří vyráží do hor, lesů nebo na offroad výlety s motorkou do oblastí s výskytem divokých šelem. Samozřejmě lze použít i jako prostředek sebeobrany proti člověku. Pro rychlé a snadné použití doporučuji doplnit pouzdrem na opasek. 

Na fotografiích dále vyobrazeno: Funkční triko 5.11 Sigurd, kraťasy 5.11 Icon.

Ubytování Na Krovu Svijeta 

Po návratu z vyhlídky jsme hledali místo na jídlo a přespání. Zvítězil penzion Na Krovu Svijeta - vinula se od něj vůně grilovaného masa a my jsme byli po celém dni pěkně vyhládlí. 

Majitel byl sympaťák a sešla se tam skvělá mezinárodní parta.  Potkali jsme cestovatelskou rodinku z jižních Čech s pejskem, posádku offroad auta ze Slovenska a později přijeli i přátelé z východního Německa. Zjistili jsme, že máme společné známé - svět je opravdu malý! Večer u piva jsme si vyměnili cestovatelské tipy a užili si krásný čas na tomto nádherném místě. 
S panem domácím jsme si pěkně popovídali. Dozvěděli jsme se, že tu je jen přes sezonu, pak se vrací do Sarajeva jako ostatní obyvatelé. I dobytek se shání do nížiny a vesnice je přes zimu prázdná. 

K večeru se začalo dělat chladno, tak jsem si skočil pro oblíbenou bundu od rakouské značky Carinthia, kterou používám na všech akcích. Je opravdu skvělá - zahřeje a je skladná. 
Pan domácí mi rozmluvil spaní venku vedle motorky kvůli psům, kteří se večer vrátili z kopců a byla jich plná vesnice. 

Ranní dobrodružství a poučení 

Ráno jsme vstával brzo a bylo nádherně - svítilo sluníčko. Vyházel jsem celou batožinu vedle motorky, protože jsem nemohl najít toaletní tašku od Helikonu - Travel Toiletry Bag. Je to skvělá toaletka, kde máte všechno zorganizované a na svém místě. Je lehká, kompaktní, s zrcátkem a po otevření se dá zavěsit - to mi na ní vyhovuje. 

Při hledání jsem slyšel nějaký řev, ale nebyl jsem si jistý, co to bylo - ovce nebo volání o pomoc. Než jsem to identifikoval, skončilo to. Nedalo mi to, vzal jsem do kapsy sprej proti medvědům Sabre Frontiersman a vyběhl směrem ke kopci. Po cestě jsem potkal známého, se kterým jsem večer pokuřoval doutník. Upravoval si pružinu na terénním autě. Zeptal jsem se ho, zda neslyšel křik, ale on nic. Říkal jsem si, že mám asi nějaké slyšení, protože už jsem taky nic neslyšel. 

Vrátil jsem se zpět do penzionu. Po chvíli se vrátila paní se psem a říkala, že ji napadla smečka pasteveckých psů - respektive jejího psa. To byla ta smečka, která se večer stáhla z kopců do vesnice a před kterou mi domácí varoval. Volala o pomoc a po chvíli jí pomohl jeden z místních. Psy se podařilo zahnat, naštěstí se nic vážného nestalo - jen pejsek měl trochu odřenou nohu. 

Poučení pro příště: věřte svým instinktům. 

Rozloučení s Lukomírem 

Ráno bylo krásné, dal jsem si oblíbená vajíčka ke snídani a skvělou bosenskou kávu - fakt moc dobrou! Pak jsme pobalili, rozloučili se s přáteli a vyrazili za dalším dobrodružstvím. 

O tom Vám napíšu příště! 

Lukomír je místo, které stojí za návštěvu. I když cesta tam může být někdy náročná a pichlavá, výhledy a atmosféra tohoto místa na konci světa za to stojí.